Jak poznám, odkud potraviny pochází a jak byly vypěstovány

Co se týče původu potravin, v současné době se země původu musí uvádět pouze u ovoce a zeleniny, masa – vepřového, drůbežího, hovězího, kozího a skopového (ale ne už například masných výrobků a polotovarů), ryb (ale ne už rybích výrobků), vajec, vína, medu, olivového oleje a chmelu, dále u potravin, které by mohly vzbudit dojem, že pochází odjinud než ve skutečnosti (například pokud je na obalu sýru mozzarella italská vlajka, ale sýr přitom v Itálii vyroben nebyl, musí se země původu na obalu zmínit) a u produktů, které jsou držiteli značek kvality potravin – chráněného zeměpisného označení, chráněného označení původu a zaručené tradiční speciality. V případě nebalených potravin (maso, ovoce atd.) se povinné údaje o původu musí uvést v blízkosti místa nabízení potraviny k prodeji (např. na informační tabuli, na štítku umístěném na prodejní vitríně apod.).

U ostatních potravin podle zákona stačí uvést jméno nebo obchodní název potravinářského podniku – zda se jedná o výrobce nebo pouze prodejce či distributora je údaj, který může být uveden dobrovolně. Skutečný původ potraviny nebo výrobku tak bohužel většinou spotřebitel nezjistí.

Označení „česká potravina“ pak může nést u vícesložkových produktů pouze výrobek vyprodukovaný v České republice s minimálně 75% podílem českých surovin, u jednosložkové potraviny pak samozřejmě 100% česká potravina (celá fáze její výroby musí proběhnout na území České republiky). Toto označení je však dobrovolné. Potraviny, které nemohou pocházet z českých surovin, ale byly u nás zpracovány – například čokoládové výrobky, mohou nést označení vyrobeno v České republice. Evropské potraviny nesou označení “vyrobeno v EU”, konkrétní země však uvedena být nemusí.

Ačkoliv tedy není vždy možné dohledat na etiketě nebo u prodejce skutečný původ všech potravin, evropské a české potraviny většinou podle etikety nebo prostě vlastního selského rozumu poznáte. Nejjistější a nejlepší volbou je ovšem nakupování přímo u samotných zemědělců a prvovýrobců, kde je původ jasný i bez jakýchkoliv označení. Můžete se také zaměřit na potraviny ze svého kraje – najít regionální potravinu vám pomohou třeba regionální značky.

Z hlediska vlivu na životní prostředí a přísnějších norem na kvalitu potravin je pak jedinou seriózní garancí označení BIO.  Jakékoliv další označení typu “přírodní”, “natural”, “domácí” a podobně nejsou v zákoně nijak ukotveny a nenesou tedy jakoukoliv záruku. Často se jedná spíše o marketingový trik výrobců, který někdy hraničí až s klamavou reklamou. Pouze biopotraviny z ekologického zemědělství zaručují, že byly vypěstovány bez chemických postřiků a farmáři poskytli zvířatům dobrý životní standard a dobré zacházení. V obchodech je poznáte podle následujících označení:

Zelená zebra – tato značka je povinným označením všech českých biopotravin. Výrobci se podrobují pravidelné i namátkové kontrole státem pověřených kontrolních organizací (kód kontrolní organizace musí být uveden také na obalu potraviny).

 

Evropská značka ekologického zemědělství – označuje výrobky, které dodržují evropská pravidla pro ekologické zemědělství. Ta jsou stejná pro všechny země EU, tedy i pro nás. Značku povinně nesou všechny balené bioprodukty vyrobené v některém státě EU.

U vajíček zjistíte způsob chovu slepic podle povinně uváděného čísla na vajíčku.

0 – vejce nosnic v ekologickém chovu
1 – vejce nosnic ve volném výběhu
2 – vejce nosnic v halách na podestýlce
3 – vejce nosnic v klecích

Kupujte ta s označením 0 nebo 1, nebo ta neoznačená od vaší sousedky nebo místního farmáře.

Najděte si své lokální produkty v Adresáři farmářů Hnutí DUHA.

Zobrazit profil ambasadora