Čistá recyklace nebo toxický koktejl?

Evropská unie povoluje firmám, aby při výrobě používaly recyklovaný materiál, do kterého se
kdysi směly přidávat zpomalovače hoření, změkčovadla, těžké kovy a další příměsi.
Postupem času ale vědci zjistili, že tyto látky s sebou nesou zdravotní rizika.

„Kromě toho, že rizikové látky zatěžují životní prostředí, mají na svědomí poškození
imunitního systému, způsobují hormonální poruchy, rakovinu a jsou spojené se sníženou
inteligencí a soustředěním u malých dětí. V zájmu ochrany zdraví těch nejzranitelnějších by
měli politici zamezit, aby se tyto jedy dostávaly třeba ze staré elektroniky zpátky do oběhu
nejen v podobě hraček z recyklovaného plastu,“ vysvětluje Mgr. Karolína Brabcová,
maminka tří dětí a expertka na problematiku toxických látek ze spolku Arnika.

Každým rokem na celém světě vyprodukujeme 322 milionů tun plastového odpadu. Ten často
putuje do rozvojových zemí, k dalšímu zpracování. S ním do recyklačních zařízení míří i
zakázané jedy, které byly součástí původního výrobku. Recyklovaný výrobek přitom podléhá
stejné legislativě jako nový, a proto by zpracovatel použitých plastů měl mít údaje o přesném
složení k dispozici. Prakticky se to ovšem neděje. A tak se k nám prostřednictvím
recyklovaných výrobků vracejí toxické látky jako bumerang. Rizikové chemikálie nakonec
končí v hračkách, stavebních materiálech a vybavení domácnosti, zkrátka v předmětech,
kterými jsme denně obklopeni.

A o jakých chemikáliích se bavíme? Při výrobě se do plastů přidávaly různé přísady proto,
aby výrobce dosáhl požadovaných vlastností. Mezi tyto látky patřily zejména zpomalovače
hoření, ftaláty a těžké kovy, které negativně působí na lidské zdraví.

Bromované zpomalovače hoření zabraňují nebo omezují vznícení hořlavého materiálu,
zejména plastů. Dlouho setrvávají v životním prostředí, neúměrně jej zatěžují a negativně
působí na zdraví. Do okolí se dostávají pouze vlivem lidské činnosti a hlavním důvodem
jejich regulace jsou jejich prokázané toxické účinky. Obvykle se přidávaly do textilií,
nábytku, izolací a elektroniky. Zpomalovače poškozují imunitní, hormonální a reprodukční
systém. Jsou spojené se sníženou inteligencí a soustředěním u malých dětí. Vědci se
domnívají, že způsobují i rakovinu jater. Do lidského organismu se dostávají jak v potravě,
tak při kontaktu s kůží nebo vdechnutím.

Ftaláty se přidávají do PVC jako změkčovadla. U dětí i dospělých ohrožují funkce ledvin a
jater, zvyšují riziko vzniku alergií a astmatu. U mužů snižují produkci testosteronu a spermií a
přímo narušují plodnost. Velmi snadno se uvolňují do ovzduší, odkud je vdechujeme do plic.
Do těla se dostávají i přímým kontaktem se sliznicí nebo jídlem baleným do plastových obalů.

Aby výrobci ustálili užitné vlastnosti PVC co nejdéle, používali dříve jako stabilizátory těžké
kovy, zejména olovo a kadmium. Teprve později je nahradili přísadami na bázi ekologického
vápníku. Olovo poškozuje neurologický vývoj dětí, je spojeno s poruchami chování a
sníženým intelektem. Kadmium je lidský karcinogen, který zvyšuje riziko rakoviny prostaty a
plic.

Jak z toho ven?

V Evropě vyprodukujeme ročně 26 milionů tun plastových odpadů. Vytřídíme jich pouhou
třetinu, z níž ne všechno dokážeme znovu využít. Zbylý odpad tedy vyhodíme na skládku
nebo spálíme. Místo, abychom využitelný plast zrecyklovali, vyhodíme jej jako odpad a kvůli
tomu ročně promrháme až 100 milionů eur. Odpad navíc obsahuje dávno zakázané látky,
kterých se neumíme snadno zbavit a které dál zatěžují životní prostředí a ohrožují naše zdraví.
K výrobě nových produktů proto potřebujeme další drahé přírodní zdroje. Ideální by bylo,
pokud bychom uměli znovu zužitkovat vše, co nám projde pod rukama, tedy kdyby v podstatě
žádný odpad nevznikal.

Odpověď nabízí koncept takzvané cirkulární ekonomiky. Ten je založen na promyšleném
výběru surovin vhodných pro opakující se využití, designu výrobků, který umožní snadnou
opravu nebo opětovné použití součástek, a využívání obnovitelných zdrojů energie. Samotný
koncept nás ujišťuje, že zboží v sobě nebude toxické látky, avšak k tomu potřebujeme
nejdříve kvalitní legislativu, která zamezí kontaminaci recyklačního řetězce starými jedy. Jak
vidíte, stojí před námi ještě dlouhá cesta. Díky novým poznatkům, jednání s politiky a výrobci
jsme však na dobré cestě.

Zobrazit profil ambasadora